Vznik a poslání Hudební a taneční fakulty AMU v Praze mají pradávný a hluboký základ. Pro český hudební život je hudební fakulta tím, čím pro něj byla v letech 1811 – 1919 pražská konzervatoř (po pařížské konzervatoři nejstarší učiliště svého druhu v Evropě) a v letech 1919 až 1946 Mistrovská škola pražské konzervatoře, to jest nejvyšším pedagogickým pracovištěm pro hudební obory. Ústavem, kde většina českých špičkových talentů dorůstá pod vedením mistrů starších generací ve vrcholné profesionály a kde se dovršuje i vzdělání celé řady hudebníků zahraničního původu.
Hudební fakulta založená v rámci Akademie múzických umění (AMU), zřízené dekretem prezidenta republiky dr. Eduarda Beneše z 27. října 1945, znamenala vznik zcela nové kvality: po řadě ostatních evropských kultur tu dostala také česká hudba svou vysokou školu, zrovnoprávňující v tomto směru hudební umění se špičkovými obory vědeckými, technickými i jinými, např. i s výtvarnictvím a architekturou.
Plán na vytvoření hudební vysoké školy vypracovala tajně v letech nacistické okupace skupina tehdy mladších profesorů pražské konzervatoře (dr. Václav Holzknecht, dr. Emil Hradecký, dr. Karel Janeček). Po osvobození se ukázalo, že podobné projekty měli i čeští divadelníci a filmaři. Bylo proto rozhodnuto, že vznikne nová vysoká škola dosud neobvyklého typu, jež bude poskytovat vysokoškolské vzdělání v uměleckých oborech, které takovou možnost u nás dosud neměly. Jako určitá obdoba k dávno už v Praze existující Akademii výtvarných umění dostala název Akademie múzických umění.
Silná pozice hudby v české kultuře i vysoká úroveň dosavadního českého hudebního školství přispěly k tomu, že hudební fakulta byla vybudována velmi záhy: sešel se tu znamenitý sbor pedagogů převážně z řad čelných českých interpretů i skladatelů té doby. Proto se také prvním rektorem AMU stal hudebník - violoncellista Prof. Ladislav Zelenka, jediný tehdy ještě žijící nositel tradice slavného Českého kvarteta. Tato kvalita - a ovšem také obrovský talentový potencionál studentů ze silných prvních poválečných ročníků - byla zárukou výrazného počátečního nástupu fakulty a jejích prvních úspěchů.
Po pouhých prvních dvou letech působení (1946 - 47) hudební fakultu zle postihla vlna represivních prověrek, jež byly důsledkem komunistického převratu z února 1948. Musela odejít nejen řada studentů, ale i někteří z nejvěhlasnějších profesorů (např. dirigent Václav Talich, harfista Prof. Bedřich Dobrodinský). Sešlo ze jmenování Bohuslava Martinů profesorem skladby a přibržděn byl i původně předpokládaný rozvoj fakulty. Počáteční koncepce byla zaměřena původně k výchově skladatelů, dirigentů a operních režisérů, dále sólistů či komorních hráčů ve vybraných oborech: zpěv, klavír, varhany, nástroje smyčcového kvarteta (housle, viola, violoncello), kontrabas, harfa a nástroje dechového kvinteta (flétna, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh). Postupně se prosazovaly další obory, které tu měly své místo: v 50. letech trubka a trombon, v dalších desetiletích cembalo, kytara. Z divadelní fakulty přešly záhy taneční obory: taneční pedagogika, choreografie, taneční věda (původně teorie tance), později k nim přibylo i nonverbální divadlo (původně pantomima). Formou fakultativního studia a postgraduálně se prosadilo rozšíření vysokoškolského vzdělání o hudebně pedagogickou aprobaci. Hudební teorie jako samostatný obor se prosazovala postupně - na začátku 70. let formou postgraduálního studia a od 80. let byla vyučována jako druhý obor. Roku 1993 se stala samostatným studijním oborem.
Hudební fakulta pracovala tedy po celou řadu let ve ztížených podmínkách, ale nicméně naplno. Její studenti a absolventi v hojné míře přiváželi ceny ze zahraničních soutěží, zapojovali se do českého i mezinárodního hudebního života. Hudba, její profesionální pěstování a kvalita vítězily. Hudební fakulta AMU podstatně přispěla k profilaci současných generací představitelů českého profesionálního hudebního života. Většina dnešních předních sólistů a členů komorních souborů, četní hráči České filharmonie i ostatních významných orchestrů a umělci operních scén v Praze i dalších českých městech, špičkové osobnosti, skladatelé i dirigenti aj., jsou jejími absolventy. Umělci, kteří zde studovali, také působí v širokých mezinárodních kontextech, a to jak ti, kteří vyjíždějí koncertovat z České republiky, tak oni, jejichž působení v zahraničí je stálé. Fakulta si také vychovala celé generace pedagogů, kteří působí pro další rozvoj české hudby na její vlastní půdě i na konzervatořích.
Příchod nového času v listopadu 1989 umožnil fakultě rehabilitovat křivdy z minulých desetiletí a prohloubit demokratické zásady vedení školy i přijímacího řízení. V nových poměrech se také podstatně rozvinuly zahraniční styky a zejména spolupráce s ostatními evropskými vysokými hudebními školami.
Vedle intenzivního vyučování jednotlivých zmíněných oborů připravila fakulta některá další studijní zaměření. Patří k nim např. stylová interpretace hudby baroka a ještě starších stylových období nebo interpretace hudby druhé poloviny našeho století: ne jako zvláštní obor, ale jako nepovinná příprava. Nejmladšími obory na fakultě jsou hudební management, dále studijní obory připravující odborníky pro moderní nahrávací praxi: hudební režie a zvuková tvorba.
Hlavní perspektivou hudební a taneční fakulty však přesto není okruh nových činností, které vykonává a chce i nadále vykonávat, ale boj o kultivaci a individuální rozvoj každého talentu. Skutečná tvořivost pedagogiky, ve středu jejíhož zájmu je výchova špiček interpretačních, skladatelských, dirigentských, hudebně režisérských a třeba i hudebně teoretických a hudebně manažérských, to je hlavní perspektiva hudební fakulty - stejně v oborech nově zaváděných, jako v oněch dávno prosazených.
Sídlem Hudební a taneční fakulty AMU se od roku 1993 stal nově rekonstruovaný někdejší Lichtenštejnský palác a od roku 1995 též někdejší palác Hartigovský, tvořící s palácem Lichtenštejnským souvislý celek. Oba paláce se nacházejí v srdci pražské Malé Strany. Hudební fakulta tak poprvé ve své historii dostala samostatné na míru upravené objekty, poskytující škole především potřebné výukové prostory - učebny, zkušebny, baletní sály, nahrávací studio, studovny, archiv a také prostory pro opravy a údržbu hudebních n ástrojů. V neposlední řadě tyto objekty též jsou i reprezentativními prostorami pro ostatní činnost fakulty. Vzhledem ke svému mimořádnému postavení v historickém jádru města nabízejí možnost vytvořit z vysokoškolského areálu centrum kulturního života. Škola zde má prostory pro pořádání pravidelných koncertů svých studentů, pedagogů i hostů, hudebních soutěží, výstav apod. K tomuto účelu jí kromě učeben, z nichž některé jsou upraveny tak, aby se daly využít též jako malé sály pro komorní hudbu, slouží pře devším Sál Martinů, který má kapacitu 200 míst a je vybaven třímanuálovými varhanami, dvěma klavíry a cembalem, má pódium pro komorní orchestr s dostatečným zázemím pro účinkující a umožňuje přímé nahrávání dobře vybavenému nahrávacímu studiu. Pro letní období má škola na hlavním nádvoří Letní scénu, jejíž pódium může sloužit koncertům a všem ostatním druhům pódiové činnosti. V suterénu je rozlehlý prostor Galerie, jenž je určen pro koncerty, interpretační semináře, výstavy výtvarného umění, popř. sympozia. Rozsáhlá aktivita Hudební fakulty AMU, jejíž nedílnou součástí jsou bohaté zahraniční styky, tak vede k tomu, že se tato fakulta i její sídlo staly střediskem živého kulturního dění vskutku evropského významu.
