Hudební styly a žánry

Prof. PhDr. Jaroslav Smolka, DrSc.

Anotace: Předmět převážně přednáškové povahy, seminární jsou jen referáty o literatuře. Přednáší se 2 semestry po dvou hodinách pro studenty magisterského studia oboru Hudební teorie. Podle individuálních studijních plánů se vyučování někdy účastní i doktorandi oboru Hudební teorie.

Stručná osnova předmětu:

ZS: Obecné úvahy o významech termínu styl v hudební teorii. Podvojná hudebně historiografická a hudebně teoretická povaha kompozičního stylu. Různé aspekty periodizace vývoje hudby a členění na jednotlivé stylové epochy. Zavedený systém členění evropské hudby na styl antický, prerománský a románský, středověký (gotický), renesanční, barokní, klasicistický, romantický. Stručná charakteristika epoch a jejich přínosů. Slohová situace na přelomu věků a v 20. století. Existence různých slohových tendencí i směrů v hudbě této epochy. Tzv. neostyly, zejména neoklasicismus a neofolklorismus. Impresionismus a expresionismus, nové tendence v druhé polovině 20. století.

LS: Obecné úvahy o významech termínů hudební styl a hudební žánr. Kritéria třídění a systematického uspořádání hudebních druhů-žánrů: účel, určení, životní funkce; obsazení, témbrové vybavení. Vokální hudba a její sepětí s literaturou, srovnání se systematikou a terminologií literárních druhů a žánrů. Inastrumentální hudba. Členění vokálních a instrumentálních žánrů. Hudba komorní, symfonická, koncertantní. Hudba vokálně instrumentální. Hudba dramatická. Hudba programní a charakteristická. Elektroakustiká hudba. Systematika hudebních druhů – žánrů. Charakteristika jednotlivých hudebních druhů – žánrů na pozadí a v pořádku jejich systematiky.

Sylabus: Charakteristika obou hudebně teoretických disciplín a vymezení rozdílů mezi nimi. Otázka rozdílu předmětu či synonymní povahy termínů hudební žánr a hudební druh. Používání jejich ekvivalentů v angličtině, němčině, francouzštině i jiných jazycích. Rozlišování významů těchto slov jako české specifikum. Zdánlivý rozdíl těchto disciplín: slohu jako převážně hudebně historické a žánru (druhu) jako převážně teoretické. Argumenty Karla Janečka pro jejich spojení do jedné disciplíny, výhoda jejich oddělení.

Hudební styl, jeho hudebně teoretické a hudebně historické aspekty. Tohoto teoretického výměru se užívá v různých souvislostech – mluví se např. o interpretačních stylech a z hlediska faktury a instrumentační sazby o stylu orchestrálním, kvartetním, vokálním. Tento předmět se týká především kompozičních stylů národních a zejména epochových. Národní či vůbec etnologicky, etnograficky apod. rozeznatelný styl hudby ve smyslu nadnárodním (např. evropská hudba) i dílčím (např. regionální) je ovšem také epochově determinován. I když je epochový styl významnou hudebně historickou kategorií, je možné jej z hudebně imanentního hlediska vymezit jen terminologií a postupy hudební teorie. Význam takového postupu při periodizaci hudebního vývoje. i charakteristických postupů. Nejobvyklejší model periodizace dějin evropské hudby, shodný s obecnějším členěním na kulturně historické epochy, jakých užívá také výtvarné umění, architektura aj. Charakteristika jednotlivých kulturně historických epoch ve vztahu k hudbě. – Podrobnější pozornost některým přechodovým momentům: styl tzv. manýrismu, harmonie Gesualda Venosy a jeho současníků, barokní polyfonie a vývoj fugy, úloha modality v baroku, klasicismu a romantismu, stylotvorný význam vzniku programní hudby v romantismu. Zvláštní slohová situace na přelomu 19. a 20. století a v průběhu 20. století. Problematika stylového vývoje ve 20. století, problém oprávněnosti názoru, že secese je také v hudbě uzavřenou slohovou epochou. Další slohový vývoj ve 20. století, II. vídeňská škola a tzv. Nová hudba, slohové výměry podle technických jednotlivostí jako punktualismus. Nová hudba, tzv. témabrová hudba, minimalismus. Podrobná stylová charakteristika tvorby některého významného skladatele (např. J. S. Bacha, Jana Dismase Zelenky, L. van Beethovena, M. P. Musorgského, Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Igora Stravinského). Některé zásadní zobecňující závěry ze sledování slohového vývoje hudby.

Význam termínů hudební druh a hudební žánr, jejich pojímání u některých významných autorů. Obecná charakteristika podnětů, jež určují žánrové a druhové přiřazení hudby: určení, účel a obsazení. Základní principy, přispívající k žánrovému – druhovému přiřazení: hudba jako hra a jako prostředek sdělení. Vztah hudebních forem a druhů-žánrů. Problém druhové – žánrové kategorizace hudby, výhody a nevýhody třístupňového členění na hudbu bezprostředně spjatou s mimohudebními událostmi, příležitostmi, činnostmi, tedy hudbu účelově vázanou, dále poslechově svébytnou, z hlediska dnešního hudebního provozu především koncertní, a hudbu dramatickou. Možnosti diferencovanější systematiky např. s osmi základními kategoriemi hudebních druhů-žánrů. Analýza některých obvyklých výměrů žánrových okruhů: Hudba zábavná – vážná, zábavná – umělecká, artificiální a nonartificiální, užitá neboli užitková – umělecky svébytná, spotřební nebo populární – umělecká, malé žánry – velké žánry. Hudba duchovní – světská, lidová (etnická) – umělá. Hudba povahy díla – jež nemá povahu díla, improvizovaná – komponovaná. Způsoby, jakými hudba bezprostředně spjatá s mimohudebními životními situacemi přijímá do svých tvarů jejich podněty a stopy. Přesahy těchto postupů do hudby poslechově svébytné jako tzv. žánrová charakteristika. Význam takových vazeb pro hudbu programní i širší rámec hudebních projevů, spjatých s literárními, dramatickými, výtvarnými aj. podněty. Případy žánrových proměn některých skladeb v souvislosti s jejich používáném v nových životních funkcích, pro které popřípadě původně nebyla určena. Základní osmistupňové členění hudebních žánrů na I. spjaté s bezprostředními funkcemi v životě člověka (písně, tance, hudba k obřadům a slavnostním příležitostem, k hrám, písně epické či z jiných verbálních podnětů, písně z pohybových podnětů, jako jsou pochody, ukolébavky, pracovní písně aj.) II. vyrůstající z jednoduché stylizace a popř. i cyklického sdružování skladeb spojených s bezprostředním životním určením, nabývající „prekoncertní“ funkce, III. manifestující instrumentální či vokální specifiku, virtuositu, pohyblivost, brilanci, kantabilitu (toccata, capriccio, esercizio, etuda, koncerttní kus, virtuosní transkripce, ricercar a fuga jako projevy kompoziční virtuosity, solfeggie, koncertní árie, komorní píseň, třeba i projevy jazzové virtuosity)), IV. ideově zobecňující konfliktní dění, nesoucí vnitřně kontrastní vývoj (sonátové cykly, různé složitější kombinované formy), V. koncertantní hudební žánry, spojující virtuositu (moment hravosti) s konfliktním děním (moment sdělení), VI. žánry charakteristiké a programní hudby, VII.dramatická (jevištní a filmová) hudba, VIII. svébytná elektroakustická hudba.

Požadavky ke zkouškám: Vypracování, přednesení a obhájení v seminární diskusi zadaných referátů; znalost základních děl zadané literatury a přednášené látky.

Požadavky ke zkouškám: Vypracování, přednesení a obhájení v seminární diskusi zadaných referátů; znalost základních děl zadané literatury a přednášené látky.

Literatura ZS:

Jaroslav Smolka: Dějiny hudby jako vědní obor a jejich periodizace, 4. revidované a rozšířené vydání, skriptum Hudební fakulty AMU, Praha 1999

Vladimír Helfert: Periodizace dějin hudby (Příspěvek k otázce hudebního vývoje), Musikologie I, Praha-Brno 1938

Josef Hutter: Hudební myšlení od pravýkřiku k vícehlasu, Praha 1943

Emil Hradecký: Úvod do studia tonální harmonie, Praha 1960

Bence Szabolcsi: Dejiny hudby. Od praveku po koniec 19. storočia, slovensky Bratislava 1962

Robert Smetana: Hudební vývoj a jeho členění, Hudební věda IX/1979, č. 3, 195-214

Jan Kouba: ABC hudebních slohů. Od ranného středověku k W. A. Mozartovi, 2Praha 1988

Ctirad Kohoutek: Hudební styly z hlediska skladatele, Praha 1976 ad. vydání

Sergej Michajlov: Štýl v hudbe, slovensky Bratislava 1979

Josef Kresánek: Tonalita, Bratislava 1982

Oskár Elschek: Hudobná veda súčasnosti. Systematika, teória, vývin, Bratislava 1984

Jaroslav Smolka a kolektiv: Dějiny hudby, Brno 2001

Literatura LS:

Karel Janeček: Melodika, Praha 1956

Karel Janeček: Základy moderní harmonie, Praha 1965

Ladislav Burlas: Formy a druhy hudobného umenia, Bratislava 1962

Jaroslav Volek: Otázky taxonomie umění, Estetika VII/1970, 191-211 a 293-307, VIII/1971, 19-46 a 146-165

Jaroslav Jiránek a kolektiv: Dějiny české hudební kultury 1890-1945, Praha 1972