Přijímací zkoušky z hudebně teoretických předmětů a dějin hudby

Všichni uchazeči o přijetí na hudební fakultu jsou povinni složit ústní zkoušku z dějin hudby a nauky o harmonii.

Z dějin hudby se vyžaduje povšechná znalost vývoje hudby, spolehlivá informovanost o význačných skladatelích a hudebních slozích, podložená konkrétní znalostí stěžejních děl.

Z nauky o harmonii se vyžaduje znalost principů klasicko – romantické harmonie a schopnost praktické aplikace teoretických znalostí při studiu notového textu. Zkouška probíhá formou praktické analýzy zadaného hudebního úryvku (viz přiložený příklad).

Uchazeči, kteří neabsolvovali konzervatoř nebo obdobnou odbornou školu, skládají mimo to ústní zkoušku z nauky o kontrapunktu, z nauky o hudebních formách, z nauky o nástrojích a z intonace.

Tyto zkoušky skládají rovněž uchazeči, kteří sice absolvovali konzervatoř, avšak mají z příslušných předmětů známku horší než druhého stupně.

Z nauky o kontrapunktu se vyžaduje znalost hlavních pojmů (imitace, kánon, fuga, dvojitý kontrapunkt atd.)

Z nauky o formách: základní informace o jednotlivých hudebních formách a žánrech.

Z nauky o nástrojích: znalost nástrojů symfonického orchestru včetně jejich rozsahů, ladění, způsobů notace, tvoření tónu a způsobu hry.

Z intonace: sluchová orientace v tónovém systému, schopnost rozeznat intervaly a běžné akordy.

Uchazeči o obor skladby a dirigování prokáží ve všech hudebně teoretických předmětech i v dějinách hudby hlubší znalosti.

HARMONIE

Otázka (úkol): Analyzujte harmonický průběh následujícího úryvku:

Odpověď:

Celý úryvek probíhá v tónině G dur.

Průběh harmonických funkcí :

1.takt, 1.– 2. doba – tónický kvintakord – T

3.doba - dominantní terckvartakord - D

2.takt - tónický kvintakord - T

3.takt, 1.- 2. doba - subdominantní kvartsextakord – S

3.doba - alterovaný septakord II. stupně se zvýšenou primou (ais) a tercií (cis) – v našem případě ve tvaru sekundakordu (g ais cis e);

další možné – rovněž správné – způsoby výkladu: subdominanta se zvýšenou (alterovanou) primou (cis) a se spodní přidanou septimou, rovněž zvýšenou (alterovanou- ais); funkční kombinace lydicko- subdominantní- (lydická složka- ais cis, subdominantní složka – e g).

4.takt - tónický kvintakord – T

5.takt - dominantní terckvartakord – D

6.takt, 1.doba - tónický kvintakord – T

2. doba - kvintakord VI. stupně; rovněž správný výklad: subtónika

3. doba - tónický sextakord – T6

Možné doplňující otázky k uvedenému příkladu:

Označte a zařaďte neakordické (melodické) tóny ve vrchním hlasu.

(Odpověď: spodní a vrchní střídavý tón, klesající a stoupající průchod.)

O jaký druh kvartsextakordu jde ve 3. taktu?

(Odpověď: střídavý kvartsextakord.)

Čím je zvláštní úprava dominantního terckvartakordu v 1.taktu?

(Odpověď: je neúplná – je zde vynechán citlivý tón.)

KONTRAPUNKT

Otázka (úkol): Rozeberte následující úryvek kontrapunktické věty:

Odpověď: Jde o dvojhlasou přísnou imitaci ve vrchní kvintě. Je imitována pouze proposta (nikoliv protivěta), jde tedy o imitaci prostou. Proposta zaujímá první polovinu taktu ve spodním hlasu. Risposta je ve vrchním hlasu. Melodická linie, navazující na propostu a tvořící kontrapunktický protihlas k rispostě, se nazývá protivětou.

Možná doplňující otázka: Uveďte další možné druhy imitací.

Odpověď:

imitace tří- a vícehlasá

imitace ve spodní kvintě, ve vrchní a spodní oktávě, popř. v jiných intervalech

imitace umělá

imitace volná

imitace v inverzi (protipohybu)

imitace v diminuci a augmentaci.

Příklady otázek a odpovědí vypracoval
Prof. Vladimír Tichý

HUDEBNÍ NÁSTROJE

Požaduje se bezpečná znalost všech nástrojů, běžně užívaných v koncertní praxi sólové, komorní i orchestrální.

U každého nástroje se vyžaduje:

popis nástroje, tónový rozsah, ladění
princip tvoření tónu (zvuku)
technika hry ( popis, charakteristika, zvláštnosti)
charakteristika zvuku
způsoby užití (hra sólová, komorní, orchestrální)

Otázky:

symfonický a komorní orchestr, orchestrální skupiny a jejich obsazení, pěvecký sbor
obsazení klasických komorních souborů
housle
viola
violoncello
kontrabas
flétna a příbuzné nástroje
hoboj a anglický roh
klarinety
fagot a kontrafagot
trubka
pozouny
tuba
bicí nástroje
klavír
varhany
cembalo
harfa

Doporučená literatura :

A.Modr: Hudební nástroje

O.Jeremiáš: Praktické pokyny k instrumentaci

J. Rychlík: Moderní instrumentace (náročnější text, vhodný zejména pro skladatele a dirigenty)

HUDEBNÍ FORMY

Požaduje se znalost hudebních forem a žánrů baroka, klasicismu a 19.století.

Otázky :

motiv, téma, motivická a tematická práce
perioda a neperiodická věta
tzv. forma písňová – malá a velká
expozice, evoluce, repríza, introdukce, mezihra, coda
rondo
sonátová forma
variace
fuga
passacaglia, ciaconna, kontrapunktické variace
kombinované a cyklické formy
sonátový cyklus
suita
symfonie
sonáta
koncert
divertimento, kasace, serenáda
předehra
opera
kantáta, oratorium, mše
balet, melodram
orientace v nejběžnějších žánrech
píseň
pochod
jednotlivé tance staré i novější
klavírní žánry 19.století (balada, píseň beze slov, improptu, bagatela apod.)

Doporučená literatura:

K.Janeček Hudební formy

L. Zenkl ABC hudebních forem

K.B.Jirák Nauka o hudebních formách

INTONACE

Požaduje se:

- schopnost orientace v tónovém prostoru (určování tónů na základě sluchu – s udáním výchozího tónu, orientace v oktávách)

schopnost sluchově analyzovat i reprodukovat intervaly (vzestupné i sestupné, harmonické i melodické)
schopnost sluchově analyzovat všechny druhy klasických trojzvuků a čtyřzvuků
schopnost sluchové analýzy jednoduššího sledu harmonických funkcí včetně konvencionalizovaných akordických sledů (např. klamný závěr, kadence obsahující neapolský sextakord apod.)
zápis a reprodukce rytmu