VE VĚKU NEDOŽITÝCH 91 LET ZEMŘEL PROF. MAREK KOPELENT

"Mně je hudba vše, co zní a co je podřízeno logice uměleckého činu. Je mi básní, zjevením iracionálního světa lidské duše." 
(Marek Kopelent, Osudy, ČRo Vltava, květen 2021)

Dlouholetý pedagog katedry skladby, učitel několika generací studentů, prof. Marek Kopelent, český hudební skladatel, pedagog, publicista a klavírista zemřel ve věku nedožitých 91 let. Od 60. let 20. století se v domácím prostředí podílel na intenzivní emancipaci rodícího se stylu tzv. Nové hudby, který mohl za stoupající mezinárodní pozornosti rozvíjet jako umělecký vedoucí souboru Musica Viva Pragensis. Nemalé mezinárodní renomé spojené s působením v oblasti avantgardního umění mu v období normalizace (a krátce po ročním pobytu v Západním Berlíně) vyneslo nucené odsunutí mimo veřejný život. Po roce 1989 patřil k širšímu okruhu spolupracovníků prezidentské kanceláře a zejména se podílel na vychování několika generací mladých skladatelů na Hudební a taneční fakultě pražské AMU.

Je autorem několika oratorií a dále především komorní vokální a instrumentální hudby. Byl celoživotně hledajícím umělcem, jemuž se kritický hlas nerozlučně pojil se skrytou pokorou tvůrce. Mnozí se podivovali nad jeho ostrým jazykem, s nímž se pouštěl do rozprav nad díly studentů, na jejich pozadí však bylo možné vnímat spíše neutuchající potřebu znejišťovat, znovu kriticky ohledávat, vypichovat vše nesamozřejmé.

Přestože je Kopelent napříč dekádami v povědomí veřejnosti zapsán jako jakýsi světlonoš stylu tzv. poválečné Nové hudby, sám se uchyluje – snad i pod celoživotním mohutným vlivem poezie – k výsostně lyrickým polohám a nad nálepkami "romantika", kterých se mu dostávalo naopak na západě od našich hranic, s úsměvem mává rukou. Jako generační souputník Sofie Gubajduliny, Krzysztofa Pendereckého a dalších velkých postav hudby minulého století zažil pocit velikého mezinárodního uznání, kterému však později bolševická normalizace dala podstatně jinou příchuť – systematicky odpírala skladateli možnost slyšet vlastní díla v zahraničí. 

Jako skladatel od 60. let experimentoval s nestandardními způsoby notového zápisu a organizace tónového materiálu. Jeho celoživotní záliba ve folklóru našla osudový paradox ve skladatelově roli korepetitora folklórního tanečního soboru v radotínské lidové škole umění, kde strávil patnáct normalizačních let – byly mu ovšem i východiskem z obtížné existenční situace. Jeho celoživotní záliba v poezii naopak posílila velikou intimitu a lyričnost jeho hudebního projevu a zejména sepjetí s vokálními žánry.

Vliv osobnosti prof. Marka Kopelenta dodnes vnímá řada nejen jeho žáků, ale i ostatních absolventů katedry skladby. Od 90. let minulého století se mu podařilo vytvořit výraznou kompoziční třídu studentů napříč generacemi, do jejichž orientace vtisknul nepřehlédnutelnou stopu svého myšlení o hudbě, společnosti i duchu. Ostatní studenty a kolegy obdařil svým nesmlouvavě kritickým, zároveň však veskrze laskavým přístupem.

Poslední rozloučení proběhne v sobotu 18. března v 11 hod. v bazilice Nanebevzetí Panny Marie v areálu kláštera premonstrátů na Strahově.

Upřímnou soustrast všem pozůstalým a čest jeho památce