Česká dechová škola zaznamenala od ustavení HAMU v roce 1945 (výuka začala o rok později) vynikající profilaci jednotlivých výukových oborů dechové katedry. V počátku se jednalo o nástroje dechového kvinteta (flétnu, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh), paralelně se výuka rozšířila o trubku, trombón a v neposlední řadě i o tubu.
Ambicí všech pedagogických generací byla velká kreativita absolventů, neboť škola musela respektovat požadavky praxe. Vedle sólistické a komorní průpravy byl kladen maximální důraz i na rozvoj praktik orchestrální hry. Pedagogové, kteří sami tvořili špičku našeho interpretačního umění, dokázali náročností vstupní přijímací zkoušky a následně i samotného výukového procesu nastavit výsledné parametry absolventů. Není tedy překvapujícím zjištěním, že se s absolventy dechové katedry HAMU setkáváme na všech význačných postech v orchestrech ČF, FOK, SOČR, ND a jinde. Vedle této praxe se absolventi školy stali výraznými sólistickými osobnostmi, laureáty mezinárodních soutěží, zakladateli, iniciátory či dramaturgy řady komorních souborů a v neposlední řadě osobnostmi, které nás reprezentují i v rovině hudební pedagogiky, metodologie, osvěty a organizace hudebního života.
