Studio N

PROGRAM POSLECHOVÉHO SEMINÁŘE

STUDIO_N

V LETNÍM SEMESTRU 2022-2023:

22. 2.  –  Philippe Manoury (*19. 6. 1952) – portrét

   Video z koncertu Ensemble intercontemporain 8. 12. 2022

               v Cité de la musique – Philharrmonie de Paris

   Grammair du sonor (světová premiéra) – Fragments pour un portrait

 1. 3.  –   Bruno Maderna – Satyricon

               opera na vlastní libreto podle Petronia       

  8. 3.  –  Ivana Loudová (1941-2017) – portrét

   poslech s videopartiturami, foto, video

15. 3.  –  New Complexity II

               Brian Ferneyhough (*16. 1. 1943)

               orchestrální a vokální skladby

               La Terre est un homme – Missa brevis - Plötzlichkeit                 

22. 3.  –  György Ligeti 100 (*28. 5. 1923) – I

               Concert Românesc – Fragament – Apparition – Atmosphères

29. 3.  –  György Ligeti 100 – II

               Monument-Selbstportrait-Bewegung – Horn Trio – komorní hudba

 5. 4.  –   György Ligeti 100 – III

               Nouvelles Aventures – Grand Macabre koncertní provedení

12. 4.  –  Sir Harrison Birtwistle (1934-2022) – portrét

               Chronometer – la Plage - Deep Time

19. 4.  –  Franz Schubert - Luciano Berio – Rendering per orchestra (1988-90)  

26. 4.  –  Karel Goeyvaerts 100 (*8. 6. 1923) – portrét

               Sonáta pro dva klavíry – Met gestreken en geslagen tonen – Pas à Pas pour piano

  3. 5.  –  Witold Lutosławski (*25. 1. 1913) II. symfonie

10. 5.  –  Benjamin Britten (*22. 11. 1913) Spring Symphony op. 44

ANOTACE PROGRAMU POSLECHOVÉHO SEMINÁŘE STUDIO_N NA LETNÍ SEMESTR 2022-2023

Letní semestr ve Studiu_N zahájí dvě atuality z hudebního života, tou první je videonahrávka koncertu Ensemble intercontemporain, který se konal v Paříži 8. prosince loňského roku v Cité de la musique. Uslyšíte ve špičové interpretaci skladby Philippa Manouryho (*19. 6. 1952) Grammaires du sonor (2022) – Vier Lieder aus Kein Licht (2022), obě ve světové premiéře a v závěru Fragments pour un portrait (1998). Druhou akuallitou je nové nastudování opery Bruna Maderny (1920-1973) Satyrikon (1973) na vlastní libreto podle Petroniova románu, které uvedlo Teatro La Fenice v Benátkách v předvečer letošního karnevalu na scéně Teatro Malibran (1. 3.). Studio_N získalo foto partitury a zvukovou nahrávku opery, která bude doplněna z našeho videoarchivu připomínkou proslulé stejnojmenné filmové verze téhož námětu z antického Říma režiséra Federica Felliniho.

Letošní jubilant György Ligeti (5. 9. 1912 – 12. 8. 1992) mezi klasiky hudby 20. století bezpochyby náleží k těm nejpozoruhodnějším. Připomeneme ho třemi pořady (22. 3., 29. 3. a 5. 4.), v nichž ve videopartiturách představíme Ligetiho dílo napříč časem a žánry, do nichž podnětně zasáhl. Brian Ferneyhough (*16. 1. 1943) proslul složitými, detailně kaligraficky vypracovanými partiturami, které si budete moci prohlédnout, avšak jeho hudba je při vší komplikované vícevrstvé struktuře velmi působivá, jak v akustické podobě dokazuje jeho Missa brevis a dvě orchestrální skladby La terre est un homme a Plötzlichkeit. Belgičan Karel Goeyvaerts (8. 6. 1923- 3. 2. 1993), jehož dvojí výročí (26. 4.) připomeneme, jako první úspěšně aplikoval seriální princip na všechny hudební parametry. Jeho Sonáta pro dva klavíry z let 1950-51 měla zásadní vliv na Goeyvaertsova přítele Karlheinze Stockhausena. Uslyšíte ji z historické nahrávky v jejich společné interpretaci. Goeyvaerts souběžně studoval i hru na Martenotovy vlny a zájem o elektrofony ho přivedl až do kolínského studia Elektronische Musik, kde vytvořil několik skladeb. V 60. letech už obrátil svůj zájem na znějící hudbu. Nové nápady a techniky však neopustil, jen je přesvědčivě integroval do svého hudebního jazyka v souladu s vlastními záměry, a tak se do ohniska jeho zájmu dostala i osobitě uchopená repetitivní hudba. Britský skladatel Sir Harrison Birtwistle (1934-2022) je těžko zařaditelnou, velmi originální tvůrčí osobností. Jeho díla, inspirovaná současným uměním a různými rituály, spojují soudobou estetiku s až  mýtickou silou a hlubokou emocionalitou, jako je tomu v jeho poslední velké orchestrální skladbě Deep Time (2017) věnované památce Sira Petera Maxwella Daviese, kterou s partiturou uslyšíte v pořadu 12. 4. Nedokončenou Symfonii č. 10 D dur Franze Schuberta se pokoušelo z odložených skic dokončit několik autorů. Luciano Berio pro svou třívětou skladbu Rendering zvolil jiné, velmi neobvyklé řešení. Chybějící části Schubertovy hudby pietně nahradil jinou Schubertovou hudbou, avšak způsobem, jakým by to udělal Schubert, kdyby chěl komponovat jako Berio. Působivý „mistrovský teamwork napříč staletími“ uslyšíte 19. 4.     

Studio N pravidelně připomíná inspirativní tvůrčí osobnosti české hudby 20. století. Ve středu 8. 3. to bude Ivana Loudová (8. 3. 1941-25. 7. 2017), která na HAMU působila jako profesorka skladby a hudební teorie a do roku 2017 vedla Studio_N. Z jejího díla, které dosáhllo mezinárodního ohlasu, uslyšíte mj. baletní hudbu pro hoboj a komorní  orchestr Rhapsody in Black, orchestrální skladbu Spleen – Hommage à Charles Baudelaire, 2. smyčcový kvartet „Památce Bedřicha Smetany“, vokální skladby a v závěru animovaný film režiséra Václava Bedřicha Sredni Vaštar podle povídky H. H. Munroe-Saki s hudbou Ivany Loudové nahranou Kocianovým kvartetem.

Witold Lutosławski (25. 1. 1913-7. 2. 1994) i Benjamin Britten (22. 11. 1913-4. 12. 1976), jejichž symfonie představíme ve dvou závěrečných pořadech letního semestru (3. a 10. 5.), tuto hudební formu, tradičně považovanou za vrcholnou, avšak v současnosti mnohými skladateli za přežitou, dokázali zbavit konvenční strnulosti, nově ji interpretovat a naplnit živou hudbou. Kontinuitní hudební proud Lutosławského Druhé symfonie (1967) důsledně ovládají aspekty dychotomie, které jsou slyšitelné a intuitivně vnímatelné, přestože jde o „absolutní“ instrumentální hudbu. Muzikology je proto občas vnímána jako dosud poslední stupeň vývoje formy symfonie. Naopak Britten ve vokální Spring Symphony využívává čtyřdílný symfonický obrys jen na způsob scénáře. Ve finále  jeho symfonie zazní v rafinovaném kontrapunktu chlapeckého sboru se smíšeným sborem a orchestrem jako svorník minulosti s přítomností Letní kánon (Sumer is incumen in).