Oblast zvuku a prostoru je předmětem intenzivního výzkumu celosvětově zejména v posledních 30 letech, ve vztahu k životnímu prostředí pak nejspíše od 60. let minulého století. V posledních letech bylo možné registrovat dvě zásadní monografické publikace týkající se binaurálního (Jens Blauert: The Technology of Binaural Listening) a ambisonického zvuku (Franz Zotter, Matthias Frank: Ambisonics). Obě zevrubné publikace poskytují především vhled do technologického rámce. Tradice výzkumu na katedře skladby se naopak snaží hledat spíše kompoziční východiska s vědomím stávajících technologických modelů a postulovat otázky opřené o znalost hudební kompozice, interpretace, performance a intermediálních aspektů současné kompozice. Vzájemné vztahy zvuku, hudby a prostoru se přitom staly klíčovými tématy jak ve spojení s technologií (studie Dotknout se zvuku, 2015, knižní publikace Zvukoprostor - prostorozvuk, 2018, GEANT conference 2019), ve vztahu životnímu prostředí (Sound and Environment, 2019), nebo k diachronickým reáliím současné hudby (projekt Minulost v dnešku společně s FF UK, historická studie v publikaci Zvukoprostor – prostorozvuk). Badatelské zkušenosti byly výzkumným týmem katedry skladby opakovaně získávány a potvrzovány při realizace praktických kompozičních a instalačních výstupů (Prostor v prostoru - Anežský klášter 2020, Orfeova zahrada - Národní galerie Praha 2020, Nový pavilon goril - Zoo Praha, 2020–2022), Zlínská zrcadla - Zlín 2022, Císařské lázně Karlovy Vary 2023. Že toto téma v současnosti šířeji rezonuje dokládá například i projekt virtuálního akusmonia ve Vídni. Především pak je nutno zmínit poslední publikovanou studii Zvuková imerze veřejného a privátního poslechového prostoru (ArteActa 2023), která se snaží metodami teoretického a uměleckého výzkumu propojit doposud spíše oddělované světy a dojít k určitým zobecňujícím poznatkům, doporučením a kompozičně technologickým podnětům. Vytvoření dvou skladeb pro sólové nástroje s živou elektronikou se stalo rámcem pro poslechový experiment v kruhu šestnácti posluchačů / respondentů. Ti hledali metodou psychoakustického dotazníku odpovědi na otázky týkající se přenositelnosti prostorové exprese napříč dvěma formáty její prostorové reprodukce. Výsledky experimentu nejenom potvrdily, respektive umožnily korigovat vstupní předpoklady, ale zejména poskytly řadu dalších poznatků, které mohou sloužit skladatelům, intermediálním umělcům a zvukovým designerům v situacích, kdy jejich tvorba (stále častěji) putuje napříč reálnými či virtuálními prostory.
