Státní závěrečné zkoušky – obsah a tematické okruhy

Obor: housle a viola:

VŠKP se skládá ze dvou částí:
1.    Absolventský umělecký výkon – sólový recitál v rozsahu 65 minut, z toho případně
s komorním souborem v rozsahu do 20 minut.
2.    Písemná práce v rozsahu minimálně 20 NS

Státní závěrečná zkouška
1.    Obhajoba absolventského uměleckého výkonu (příslušné předměty profilujícího základu: Hra na violu 1-6, Komorní hra 1-6)
2.     Obhajoba písemné práce
3.     Teoretická ústní zkouška: příslušné předměty profilující základu (Dějiny a literatura vysokých smyčců 1-4)

Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky:
1. Italské houslařské školy: brescijská, cremonská, jejich odlišnosti – popis.
2. A. Stradivari a G. Guarneri del Gesù – srovnání, rozpoznání. Společné znaky Guarneriho del Gesù s brescijskou školou.
3. Francouzská houslařská škola, její mistři a přínos.
4. České houslařství mezi lety 1600 – 1780.
5. Vývoj smyčce, významní smyčcaři.
6. Houslová a violová tvorba Beethovena, Schuberta, Mendelssohna, Schumanna.
7. Paganini a jeho následovníci v XIX. a XX. století.
8. Nejvýznamnější violisté XIX. a XX. století.
9. Sonátová tvorba XIX. století.
10. Houslová a violová tvorba K. Szymanowského, S. Prokofjeva, B. Bartóka, D. Šostakoviče.

Obor: violoncello:

VŠKP se skládá ze dvou částí:
1.    Absolventský umělecký výkon – sólový recitál v rozsahu 65 minut, z toho případně
s komorním souborem v rozsahu do 20 minut.
2.    Písemná práce v rozsahu minimálně 20 NS

Státní závěrečná zkouška
1.    Obhajoba absolventského uměleckého výkonu (příslušné předměty profilujícího základu: Hra na violoncello 1-6, Komorní hra 1-6)
2.     Obhajoba písemné práce
3.    Teoretická ústní zkouška: příslušné předměty profilující základu (Dějiny a literatura violoncella 1-4)

Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky:
1. Historický vývoj houslařských škol a stylů, dualizmus předalpského a zaalpského houslařství, postupný příklon k italským stavebním zásadám, významní představitelé do konce 20. století.
2. Historický vývoj oprav a restaurátorství od konce 18. století do současnosti, základní terminologie.
3. Souvislosti mezi violoncellem a gambou, gambová literatura v repertoáru violoncellisty.
4. Violoncello picollo, vícestrunná violoncella, bariton, arpéggion.
5. Vývoj v oblasti menzury a formátů nástrojů – violoncella renesanční, barokní, etapy debarokizace, typy barokních smyčců a vývoj, vedoucí k současným smyčcům.
6. Historický vývoj techniky hry od baroka do konce 19. století.
7. Čeští violoncellisté – interpreti a pedagogové, historie institucionálního vzdělávání violoncellistů ve světě a v Čechách.
8. Problematika tzv. autentické interpretace, práce s urtextem, práce s prameny. Moderní stavitelství autentických nástrojů pro historickou interpretaci.
9. Přehled violoncellové literatury od baroka do konce 19. století v souvislosti s kompozičním a slohovým vývojem.
10. Sepětí významných interpretů a špičkových nástrojů, cesty šíření italských nástrojů po Evropě.
11. Houslařské sbírky, houslařské soutěže.
12. Vývoj v oblasti materiálů, použitých technologií, způsoby měření akustických parametrů.

Obor: kontrabas:

VŠKP se skládá ze dvou částí:
1.    Absolventský umělecký výkon – sólový recitál v rozsahu 65 minut, z toho případně
s komorním souborem v rozsahu do 20 minut.
2.    Písemná práce v rozsahu minimálně 20 NS

Státní závěrečná zkouška
1.    Obhajoba absolventského uměleckého výkonu (příslušné předměty profilujícího základu: Hra na kontrabas 1-6, Komorní hra 1-6)
2.     Obhajoba písemné práce
3.     Teoretická ústní zkouška: příslušné předměty profilující základu (Dějiny a literatura kontrabasu 1-4)

Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky:
1. Historický vývoj houslařských škol a stylů, dualizmus předalpského a zaalpského houslařství, postupný příklon k italským stavebním zásadám, významní představitelé do konce 20. století.
2. Historický vývoj oprav a restaurátorství od konce 18. století do současnosti, základní terminologie.
3. Typy barokních smyčců a vývoj vedoucí k současným smyčcům
4. Historický vývoj techniky hry od baroka do konce 19.století.
5. Čeští kontrabasisté – interpreti a pedagogové, historie institucionálního vzdělávání kontrabasistů ve světě a v Čechách.
6. Problematika tzv. autentické interpretace, práce s urtextem, práce s prameny.
7. Moderní stavitelství autentických nástrojů pro historickou interpretaci.
8. Přehled kontrabasové literatury od baroka do konce 19. století v souvislosti s kompozičním a slohovým vývojem.
9. Sepětí významných interpretů a špičkových nástrojů, cesty šíření italských nástrojů po Evropě.
10. Houslařské sbírky, houslařské soutěže.
11. Sólová koncertní, komorní i orchestrální literatura pro kontrabas podle jednotlivých slohových období.

Obor: kytara:

VŠKP se skládá ze dvou částí:
1.    Absolventský umělecký výkon – sólový recitál v rozsahu 65 minut, z toho případně
s komorním souborem v rozsahu do 20 minut.
2.    Písemná práce v rozsahu minimálně 20 NS

Státní závěrečná zkouška
1.    Obhajoba absolventského uměleckého výkonu (příslušné předměty profilujícího základu: Hra na kytaru 1-6, Komorní hra 1-6)
2.     Obhajoba písemné práce
3.     Teoretická ústní zkouška: příslušné předměty profilující základu (Dějiny a literatura kytary 1-4)

Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky:
1. Historický vývoj (včetně konstrukce) kytary a nástrojů kytarového typu.
2. Sólová koncertní, komorní i orchestrální literatura pro kytaru podle jednotlivých slohových období.
3. Nejdůležitější interpreti, autoři a školy.
4. Zápis hudby v různých slohových obdobích.
5. Vývoj nástroje a jeho literatury v souvislosti s jinými oblastmi umění.
6. Vývoj nástroje a jeho literatury v období renesance – renesanční kytara, loutna a vihuela.
7. Vývoj nástroje a jeho literatury v období baroka – barokní kytara, loutna, theorba a vihuela.
8. Vývoj nástrojů kytarového typu a jejich literatury v 19.století – Vídeň a Paříž.
9. Vývoj nástrojů kytarového typu a jejich literatury v 19.století – Londýn a Španělsko.
10. Vývoj nástrojů kytarového typu a jejich literatury v 20.století – Evropa a Amerika.
11. Vývoj v oblasti materiálů a použití moderních technologií při výrobě kytary.

Obor: harfa:

VŠKP se skládá ze dvou částí:
1.    Absolventský umělecký výkon – sólový recitál v rozsahu 65 minut, z toho případně
s komorním souborem v rozsahu do 20 minut.
2.    Písemná práce v rozsahu minimálně 20 NS

Státní závěrečná zkouška
1.    Obhajoba absolventského uměleckého výkonu (příslušné předměty profilujícího základu: Hra na harfu 1-6, Komorní hra 1-6)
2.     Obhajoba písemné práce
3.     Teoretická ústní zkouška: příslušné předměty profilující základu (Dějiny a literatura harfy 1-4)

Tematické okruhy teoretické ústní zkoušky:
1. Historický vývoj stavby nástroje – první harfy (Egypt a Mezopotámie), háčkové a jednozářezové harfy.
2. Dizzi, Bochsa, Nadermann – tvorba pro harfu.
3. Harfová literatura pro jednozářezovou harfu (charakteristiky, nejvýznamnější skladatelé).
4. Dvouzářezová harfa – od prvních harf S. Erard do dnes (srovnání harf různých výrobců – Salvi, Lyon Healy, Camac …).
5. Skladby pro harfy od Dittersdorfa, Mozarta, Dusíka, Spohra.
6. Paris Alvars a jeho tvorba pro harfu.
7. Německá harfová škola – Grimm, Zabel, Posse.
8. Souhrn Francouzské harfové školy (Hasselmas, Renier, Laskine, Jamet, Tournier, Salzedo, Grandjany).
9. Francouzská harfová škola na přelomu 19. a 20. století (L. Laskine, H. Renier, M. Tournier).
10. Česká harfová škola – Jan Křtitel Krumpholtz, Trneček.
11. Česká harfová škola v 20. století – Patras, Kodadová, Váchalová. Tvorba českých skladatelů 20. století pro harfu.
12. Nejvýznamnější harfisté 20. století Marcel Tournier, Nicanor Zabaleta, francouzská harfová škola v Americe (M. Grandjany a C. Salzedo), Alberto a Victor Salvi.
13. Harfové školy – česká, ruská, francouzská, německá, Salzedova metoda.
14. Použití harfy v orchestru.
15. Soudobý repertoár pro harfu.