V Linci se v prvním zářijovém týdnu konal festival elektronické kultury Ars Electronica, který se již 45 let zaměřuje na průniky technologie se světem lidí a přírody. Letošním tématem byla „naděje“ jako zaměření na hybridní a virtuální formy technologie, umělou inteligenci, environmentální témata, biodiverzitu a ekologii s výzvou aktivního zapojení a inovací v technologiích a umění.
Hlavní program festivalu se dominantně soustředil na místo staré pošty Postcity, dále na kulturně technologickém centrum Ars Electronica (zejména Deep Space 8K), Lentos Art Museum (tam se nacházela výstava vítězných děl Prix Ars Electronica 2024) a také do katedrály Neposkvrněného Početí Panny Marie. Součástí festivalu byla zařazena také přehlídka studentských prací na univerzitě umění a designu. Takových míst s bohatým festivalovým programem bylo v Linzi asi 12, přičemž jednou z hlavních večerních scén bylo také nábřeží při lineckém Brucknerhausu.
Festivalový program byl bohatý, intenzivní a vyčerpávající. Téma prostupující umělé inteligence, vývoje robotiky a hybridních forem realit prostupovalo napříč programem. Hudebně byl festival spojen s dvoustým výročím narození Antona Brucknera.
Z hlediska hudby, technologie a různých prostorových řešení byly pozoruhodné zejména tyto události:
- Prostorová zvuková instalace Bill Fontana / Silent Echoes: Dachstein, která bude zároveň součástí letošního ročníku Signal Festivalu v Praze (zvuková instalace v prostoru katedrály)
- Projekt roboticky řízených varhan Organism + Excitable Chaos (koncert a instalace)
- Fun(g)a / instalace zaměřená na polyfonní feedback a specializace mezi růstem hub a zvukem (koncert a instalace)
- ambisonická zvuková instalace Structural Neurosis
Z velkých představení jsme se dále zúčastnili například koncertu Cocon pro 8 violoncell a 8 robotických paží (jeden z highlight prvků festivalu symbolizující propojení umělců s mechanickými prvky), Raumklang#25, představení Das war Pioneers 52 Hz nebo performance What is Remaining.
Celý program festivalu probíhá na mnoha paralelních úrovních od workshopů, konferencí, showcase až po prezentaci uměleckých děl využívajících nejrůznější vazby na současné experimentální či průmyslové technologie. Tam vnímáme největší limity, které ovšem zároveň vyplývají z toho, že festival je skutečnou „dílnou“, kvasem nových myšlenek a „experimentálním hubem“ předurčeným k dalšímu zrání. Taková místa je zkrátka třeba vnímat, nechat je na sebe působit a jejich impulzy nechat v sobě růst.
