Dokumentární film of projektu Minulost v dnešku
Hudba minulosti je pro dnešní Evropany samozřejmou součástí kultury. Hudbu různých historických období běžně slýcháme na koncertech i v médiích a často ani nepřemýšlíme o tom, jak je vlastně stará. Historická hudba může sloužit jako symbol a připomínka významných událostí nebo zprostředkovatel závažných myšlenek. Ale bylo tomu tak i na přelomu středověku a novověku?
Koncert s názvem Minulost v dnešku byl součástí velkého evropského projektu HERA Sound Memories. Byl plodem spolupráce Ústavu hudební vědy FF UK a katedry skladby HAMU. Nové kompozice, rozličnými způsoby inspirované hudbou minulosti, zkomponovali Bruno Cunha, Jan Dobiáš, Kateřina Horká, Patrik Kako a Roman Zabelov. Performance v akusmoniu provedou Slavomír Hořínka, Jan Trojan, Michal Rataj a studenti HAMU. V závěru večera se uskutečnil křest knihy Zvukoprostor – Prostorozvuk, která vznikala (spolu s Akusmoniem HAMU) během eponymního granového projektu na katedře skladby HAMU a katedře fotografie FAMU v letech 2016–2018.
účinkující: Irena Troupová – soprán, Daniela Čermáková – alt, Roman Zabelov – bajan a FAMA Quartet pod vedením Davida Danela.
více o projektu HERA:http://www.soundme.eu
více o projektu Zvukoprostor – Prostorozvuk: https://www.hamu.cz/cs/katedry-programy/katedra-skladby/vyzkum/soundspace-spacesound/
Bruno Cunha (Amour and sieben cabeças) se nechává inspirovat fenoménem palimpsestu v období středověku. Nové je psáno přes staré, avšak konfrontace s tím, co tu bylo dříve, je stále přítomna. Skladba se zaměřuje na konflikt dichotomie lásky a politické revoluce prostřednictvím citátů moteta Quant en moy/Amour et biauté/Amara Valde Guillauma de Machaut a filmu Der leone have sept cabeças brazilského režiséra Glaubera Rochy.
Jan Dobiáš (Hrom - dokonalá mysl) zhudebňuje jeden z tak zvaných Rukopisů z Nag Hammádí. Jedná se o soubor třinácti koptsky psaných kodexů obsahujících raně křesťanské texty, které byly nalezeny v roce 1945 v zapečetěné váze nedaleko egyptského města Nag Hammádí. O existenci těchto textů se vědělo. Bylo známo, že se nestaly součástí tehdy vznikající Bible a naopak byly některými tehdejšími mysliteli označovány za kacířské. Přestaly se opisovat a na mnoho staletí pro náš svět zanikly. V paralelním světě s alternativní historií se však tyto texty nikdy neztratily. Výrazně ovlivnily myšlenkový i duchovní vývoj Evropy, v níž šel i hudební jazyk trochu jiným směrem.
Kateřina Horká (Immundus valeat mundus) propojuje inspirační zdroje pocházející z hudby mistrů 15. - 17. století, zejména tvorby Petra Wilhemi de Grudencz a Carla Luythona. Ten v roce 1603 hudebně ztvárnil text, který jsem se nyní - po 400 letech – pokusila zhudebnit znovu, přičemž vlivy staré hudby se snaží propojit s prvky současné hudby vážné i populární. Textem je nerýmovaná báseň středověkého anonymního autora psaná starou latinou v hexametrech a pentametrech. Obsah textu je poměrně závažný - pojednává o umírajícím člověku, který lituje špatně prožitého života. Avšak i v tomto pochmurném textu svítá naděje, že v posmrtném životě bude mít hříšník možnost vykoupení.
Patrik Kako (.o salutaris Hostia..) zvolil za základ díla středověký trojhlas, jehož fragmenty jsou užité jak ve vokálním patru, tak v elektronické stopě. Výchozí hudební materiál se pohybuje převážně v diatonickém prostředí s autorskou adaptací chromatických a mikrointervalových vztahů za pomocí seriální techniky. Skladba představuje konfrontaci s dnešním hudebním „hluchem“ (hlukem) a zároveň je snahou o vytvoření oběti za získání pokoje a objevení ticha, „…pro boje s ďábelským nepřítelem nám daruj podporu a pomoc…“
Roman Zabelov (Chorál) se ve své skladbě pro solový akordeon nechá inspirovat výrazovými prostředky gregoriánského chorálu a dozvukem jeho zpěvu v katedrále. Ve své koncepci jde od představy zvuku (dozvuku) a výrazu (klidného plynutí) směrem ke konkrétním tónům a obrysům.
