Eliška Tkadlčíková

O studiu, soutěžích i budoucnosti: Pražské jaro mi dodalo odvahu věřit vlastní cestě

Úspěšná klavíristka a absolventka HAMU, studentka Iva Kahánka, vzpomíná na studium, účast na Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro, ve které jako jediná česká pianistka postoupila do druhého kola, i plány do budoucna, které spojuje jediné – radost z hudby.
 

Letos absolvujete na HAMU a odnesete si titul magistra umění.  Jaká byla Vaše očekávání od tohoto studia a jak se je podařilo naplnit? Na co budete v rámci studia vzpomínat a na co byste nejraději zapomněla, pokud něco takového je? 

HAMU pro mě byla po konzervatoři přirozeným dalším krokem. Zároveň to ale znamenalo velkou osobní změnu – přestěhovat se z Moravy do Prahy. Očekávala jsem především inspirativní prostředí, možnost setkávat se s výjimečnými osobnostmi a prostor pro vlastní umělecký růst. 
Moc jsem se těšila do třídy doc. Iva Kahánka, se kterým se znám již od dětství z klavírních kurzů v Mikulově. Spolupráce s ním pro mě byla jedním z hlavních důvodů, proč jsem se na HAMU hlásila. Jeho pohled na interpretaci mě inspiruje dodnes a naučil mě hledat rovnováhu mezi smyslem pro detail a schopností vnímat skladbu jako celek.
Nejraději budu vzpomínat na koncerty, komorní hru se spolužáky, studentský život, který se často odehrával mezi učebnami, cvičebnami a kavárnami. Především ale na svobodu hledat vlastní hudební cestu a možnost realizovat projekty, které pro mě byly důležité.
A na co bych chtěla zapomenout? Vlastně asi na nic. Samozřejmě přišly chvíle, kdy se něco nepovedlo podle představ, ale právě ty mě často naučily nejvíc. Dnes je vnímám jako přirozenou součást cesty, která mě dovedla tam, kde jsem nyní.

Před krátkou dobou jste se zúčastnila prestižní Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro, kde jste se jako jediná soutěžící z České republiky probojovala do předvýběru a postoupila do druhého kola. Co Vám tato zkušenost dala a jak Vás profesně posunula? 

Pražské jaro pro mě bylo mimořádně intenzivní zkušeností – hudebně, lidsky i psychicky. Přineslo mi radost, obrovskou motivaci, ale také nutnost pracovat sama se sebou pod tlakem a v situacích, které člověka prověří mnohem víc než běžný koncert.
Nejcennější pro mě bylo poznání, že dlouhodobá a poctivá práce má smysl, i když její výsledky nejsou vždy okamžitě vidět. Soutěž mi připomněla, proč hudbu dělám, a zároveň mi dodala odvahu věřit vlastní cestě. Velkou radost mi udělalo také to, že jsem mohla reprezentovat Českou republiku na tak prestižní mezinárodní soutěži.

Kam budou směřovat Vaše kroky po absolutoriu? Máte nějaký dlouhodobý cíl nebo sen, který vás žene dopředu?

Po absolutoriu bych se ráda dál věnovala především koncertní činnosti, rozšiřovala svůj repertoár a hledala nové umělecké výzvy. Velmi mě inspiruje komorní hra a spolupráce s kolegy. Mezi nejcennější zkušenosti patří například klavírní trio s Vilémem Jirsou a Jurajem Škodou, které jsme měli možnost rozvíjet pod vedením Kvitoslavy Bilinské. Právě v dialogu často vznikají ty nejzajímavější hudební podněty.
Pokud jde o dlouhodobé cíle, nepřemýšlím o nich ani tak v podobě konkrétní mety. Spíše bych si přála mít stále maximální radost z hudby, zůstat zvídavá, stále se učit, prostě si hrát. A také si připomínat, jaké privilegium je moci sednout ke klavíru a prostřednictvím hudby sdílet s posluchači něco, co slovy vyjádřit nelze.