Studentská konference "Interpretace soudobé hudby"2016

abstrakty, fotodokumentace

Hudební a taneční fakulta AMU v Praze - Ateliér Studia TON

 

FOTO z bloku A -  21.10. Koncertní hudba

FOTO z bloku B - 18.11. Hudba a film / divadlo / pohyb

FOTO z bloku C - 9.12. Improvizace/instalace/live electronics/EA

 

 

 

PREZENTACE V BLOKU A

Petr Zvěřina – v současnosti doktorand na Katedře teorie hudby na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze. Zabývá se hudbou 20. století a snaží se o inovaci hudebně-analytických metod. Spolupracuje s Nakladatelstvím AMU jako odborný redaktor hudebních publikací.

Between Categories

Ve svém příspěvku bych se chtěl věnovat důležitému rysu pozdních kompozic Mortona Feldmana, jenž má přímý vliv na možnost jejich analytického uchopení. Tyto skladby jsou notovány poměrně standardním způsobem – lze však tvrdit, že symboly, se kterými se setkáváme v partituře, nemusejí být vždy tím, čím se zdají. Neustále totiž dochází k míšení hranice mezi kompoziční a akustickou realitou (jedná se o pojmy, jež užíval sám skladatel). Nelze jednoznačně určit, z jakého úhlu bychom měli na tyto Feldmanovy kompozice nahlížet, pohybujeme se mezi různými jevy, nacházíme se mezi kategoriemi. Při zkoumání autorových kompozičních postupů se pokusím přihlédnout k jeho raným dílům – tento přístup usnadňuje porozumění procesům ve Feldmanových pozdních skladbách a rovněž poukazuje na celkovou integritu jeho kompozičního myšlení. Budu se také snažit své úvahy zasadit do širšího teoretického rámce – důležitým podnětem jsou pro mě některé myšlenky francouzského filozofa Gillesa Deleuze, na jejichž základě lze lépe pochopit dění ve Feldmanových pozdních dílech.

---

Elena Pokorná (Knápková)

Je absolventkou JAMU v Brně v oboru hra na klavír u prof. Aleny Vlasákové a doc. Jana Jiraského, Ph.D. Od roku 2012 se v rámci doktorského programu věnuje klavírnímu dílu Oliviera Messiaena, své vzdělání si od roku 2013 rozšiřuje i o studium cembala u prof. Barbary Marie Willi, Ph.D. Je laureátkou několika mezinárodních interpretačních soutěží, vedle pedagogické činnosti je rovněž vyhledávanou komorní spoluhráčkou. Od roku 2011 se podílí na projektu Za hranice klávesnice. V rámci specifického výzkumu HF JAMU ve spolupráci s pedagogy a absolventy JAMU, AMU a MUNI přeložila z francouzštiny do češtiny spis Oliviera Messiaena Technique de mon langage musical.

www.elenaknapkova.cz

http://www.zusklavir.jamu.cz/

e.knapkova@seznam.cz

Teologická duha - hudební řeč Oliviera Messiaena v interpretační praxi

Tento příspěvek se zabývá možnými přístupy při studiu klavírních skladeb Oliviera Messiaena. V celé jeho tvorbě můžeme vystopovat určitě konstantní stavební prvky, které jsou definovány v Messianově spisu Technique de mon langage musical. Schopnost rozpoznat je vede k efektivnějšímu nastudování a hlavně k lepšímu pochopení jeho skladeb. Důslednou analýzou tak odhalíme stavebnicový princip jeho kompoziční práce, stejně jako určitý systém symbolů, který používá. Stejné zákonitosti, které nacházíme v mikrostruktuře skladeb, jsou přítomny v celkové architektuře cyklů, na kterou je potřeba neustále brát zřetel. Cílem referátu je výše popsané skutečnosti demonstrovat na praktických ukázkách a poskytnout interpretům vodítko či inspiraci pro práci na Messiaenových skladbách.

---

Chuhei Iwasaki

Dirigent a pedagog Pražské konzervatoře, studující v 1. ročníku magisterského studia Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze.

Interpretace soudobé hudby z hlediska orchestru

Jako dirigent se již dlouho věnuji nejnovější hudbě. Především jsem dirigoval skladby studentů a profesorů Pražské konzervatoře a československou hudbu z období po roce 1948. Rád bych tedy přiblížil práci ve vztahu orchestr - dirigent, a to nejen z hlediska hudebního, ale i organizačního. Mimo jiné jsem na Pražské konzervatoři  založil soubor zaměřený na soudobou hudbu, a proto bych rád využil této příležitosti k představení našich projektů.

---

Sylva Stejskalová (pseudonym Sylva Smejkalová)

Klavíristka, skladatelka, hudební režisérka. Absolventka AMU v Praze (magisterské studium v oborech skladba ve třídě prof. M. Kopelenta a hudební režie pod vedením prof. J. Smolky a prof. J. Rybáře) a  Universität für Musik und darstellende Kunst Wien (6leté magisterské studium elektroakustické kompozice ve třídě prof. Dietra Kaufmanna) , nyní v doktorandském studiu na HAMU - obor Teorie interpretace. Od roku 2012 vyučuje na téže fakultě jako interní pedagog v oboru hudební režie. V tomto oboru spolupracovala např. s Českým rozhlasem a Českou filharmonií, nyní dlouhodobě s Českým národním symfonickým orchestrem (ČNSO).

Jako skladatelka a interpretka je členkou uměleckých sdružení „Ateliér 90“ a „Umělecká beseda“. Jako klavírní interpretka současné hudby a hudby 20.století účinkovala na koncertech Katedry skladby HAMU, „Studia N“ Ivany Loudové, na koncertech sdružení „Ateliér 90“, „early reflections“ (A. Schönberg – Pierrot lunaire), pravidelně spolupracuje s komorním souborem Prague Modern (např. P.Boulez – Douze notations, Michael Jarrell – Cassandre, klávesové nástroje).

e-mail: s.stejskalova@centrum.cz

Soudobá hudba z hlediska nahrávání

Nahrávání v širším historickém smyslu.

Co je to hudební nahrávka? Co zachycuje?

Rozdíl mezi nahranou a živě hranou skladbou.

K čemu  zvuková nahrávka soudobé hudby slouží dnes?

Vydávání nahrávek, demo snímky, live záznamy koncertů

Vliv  autora, interpreta a hudebního režiséra na vyznění nového díla?

-      Interpret = autor

-      Autor je účasten příprav provedení

-      Autor se neúčastní, zodpovědnost přebírají interpret a hudební režisér

Problematika instrumentace

Důraz na kombinace nástrojů a jejich snímání, funkci v prostoru.

Zpracování zvukového signálu

Hudební režisér se má orientovat v problematice zpracování zvuku do té míry, aby mohl klást relevantní požadavky na své kolegy zvukové mistry.

Natáčení soudobé hudby

---

Alexandr Kunert– student JAMU v Brně - obor tuba. Hudební pedagog a interpret.

„Christian Wolff a jeho Out Take

V tomto příspěvku bych rád rozebral  a prodiskutoval  kompozici  Christiana Wolffa -  Out Take (2005) . Vzhledem k charakteru skladby, kde se uplatní 2 sólové tuby + další libovolné nástroje, se nám otevírají velké možnosti instrumentálních kombinací.  Kompozice zahrnuje 15 číslovaných, na sobě nezávislých segmentů. Variabilita tempová a dynamická je ponechána zcela na interpretovi. Významnou roli v interpretaci skladby hraje vzájemná interakce hráčů, kdy výběr čísla, tempa a dynamických odstínů záleží na každém zvlášť. V našem projektu, jenž vznikl ve studiu  Hudebně – dramatické laboratoře JAMU, jsme využili možností této kompozice a pod vedením doc. Jaroslava Šťastného jsme pořídili 3 verze  Out Take ve složení: 4 tuby, vibrafon a klavír.

---

Lucie Kubátová – absolventka Janáčkovy akademie múzických umění v oboru Hra na klavír a klavírní pedagogika. Její zájem patří zejména interpretaci hudby 1. poloviny 20. století - ohlasům jazzu v klavírní tvorbě tohoto období a kombinaci hudby s jiným uměním, především s filmem.

(V současné době studuje magisterský obor „Teorie a dějiny filmu a audiovizuální kultury“ na Masarykově univerzitě, kde je spoluorganizátorkou studentského projektu kinẽma musica = cyklu němých filmů s živou hudbou.)

Paul Hindemith - „známý neznámý“

Ve svém příspěvku bych se chtěla věnovat interpretaci Hindemithových tří klavírních sonát z roku 1936. Díky tomu, že ve 20. století dochází k mísení mnoha uměleckých směrů a hudebních žánrů, nastává zde interpretační problém ohledně stylovosti použitých hudebních prvků. Zatímco pro předchozí století jsou hlavní hudební/ umělecké směry nějak definovány, ve 20. století si zatím na to moc lidí netroufá. Nejedná se zde ani tak o nějaké vymezení, jako o porozumění skladatelově jazyku. Způsob, jakým se Hindemithova hudba dnes interpretuje, se zdá býti poněkud okleštěný, zejména co se týče výrazových prvků, kterým je třeba nejprve porozumět a poté najít způsob, jakým by nejlépe vyzněly. Přestože Paul Hindemith byl ve své době velice významným skladatelem, interpretaci jeho skladeb slýcháme v dnešní době jen zřídka. Jakási pověra, že Hindemith je posluchačsky náročný a těžko přístupný autor vypovídá o tom, že skladatel se stal sice známý v povědomí hudebního světa, ale z interpretačního hlediska je pravděpodobně velkou neznámou.

Ačkoli byl Hindemith také velkým hudebním teoretikem, jeho teorie nelze plně aplikovat, protože díky jejich složitosti a nekonzistentnosti byly již dávno zpochybněny a navíc je ani samotný autor nijak závazně nedodržoval. Při zkoumání Hindemithových kompozičních postupů a výrazových prvků však lze dojít k překvapivým závěrům, proto bych zde ráda prezentovala výsledky mého bádání a pojednala o své cestě k uchopení Hindemithova klavírního díla.

---

 


PREZENTACE V BLOKU B

Matěj Pospíšil

Matěj Pospíšil, narozen o podzimním dnu roku 1977 v Ostravě. Po studiu učitelství v polabské nížině a následné praxi v oblasti horské, krkonošské, odchází na sever Evropy, do krajiny norské. Zde se po třech letech nočního roznášení denního tisku rozhodne pro nějaké to další studium.
V roce 2015 absolvuje bakalářský program katedry střihové skladby FAMU. V současnosti žije Praze .

www.pospart.cz

Rolníci, rolničky a ruchadlo (téměř pohádka o práci se zvukem ve střižně)

Byl jednou jeden rolník, kterému říkali Střihač. Nebyl to vůbec nerudný chlapík a podivín, ač si to o něm někteří mysleli. Byl jen trochu nešťastný. Ani za mák (či jinou plodinu) se mu totiž nelíbilo, že ho ostatní nazývají tak, jako by při své lopotné dřině pouze odkrajoval, půlil či odděloval. Málokoho napadlo, že ve stodole složené plody filmobraní jsou především výsledkem práce skladebné...

Orba filmového pole ve střižně zahrnuje i odkrývá nejen brázdu obrazovou, ale také brázdu zvukovou. Na lehkých zemědělných příměrech připomenu důležitost práce se zvukem ve střižně, ať už ve formě hudby či ruchu, při výsledné skladbě filmového díla. Výchozím metaforickým bodem mi bude princip vynálezu bratranců Veverkových z roku 1827, tedy jakési stoleté předzvěstí prvního zvukového filmu.

---

Věra Kestřánková pochází z Chodové Plané.  Absolvovala Konzervatoř v Českých Budějovicích ve třídě MgA. Jana Dafčíka a Hudební a taneční fakultu Akademie múzických umění v Praze ve třídě prof. Jiřího Hlaváče a prof. Vlastimila Mareše, kde nyní pokračuje v doktorském studiu. Mezi její úspěchy patří například 2. cena v soutěži II. Vídeňská škola festivalu isaSommer Akademie v rakouském Payerbachu, čestná uznání z Mezinárodní interpretační soutěže v německém Markneukirchenu a ze Soutěže konzervatoří ČR. Věnuje se především interpretaci soudobé hudby na klarinet a basklarinet ať už sólově či v komorních ansámblech (Stipendistka Nadace Český hudební fond r. 2013).  Od r. 2011 je basklarinetistkou kvarteta Cantarina Clarinete  a od r. 2008 kapelníkem Chodovarky a FOX bandu. Věnuje se pedagogické činnosti a aranžování skladeb.

Pohyb těla a výraz tváře jako pomocný nástroj interpreta
Interpretační výkon nekončí u nastudování a zahrání skladby. Samotná interpretace na pódiu je z pohledu diváka vnímána jako komplex více faktorů, mezi které jistě patří pódiové chování, oblečení, nástup na pódium, úklony a pohyb interpreta při hře. Tyto složky mohou celkovému dojmu z výkonu uškodit, ale také posloužit. Jak pomocí svého těla a obličeje umocnit dojem ze soudobé skladby bude předvedeno na Fantasii pro klarinet sólo Jorga Widmanna.

---

Michal Böhm právě dokončil magisterský program na katedře střihové skladby na FAMU. Věnuje se střihu hraných i dokumentárních pořadů krátkometrážní i celovečerní stopáže, střihu pořadů pro televizi, ale i vlastní autorské filmové tvorbě. Mimo to přispívá kritickými články do různých periodik (Cinepur, A2). Několik let byla jeho koníčkem hra na lesní roh.

Minimalisticá skladba narativního filmu

Ačkoli je narativní film ze své podstaty konkrétní a hudba naopak abstraktní, v obou případech je jejich výsledkem skladba trvající v čase, která má své tempo-rytmické vlastnosti. Minimalismus potom představuje umělecký směr, který se projevuje jak v hudbě, tak i ve filmu, a za jeho poznávací znaky můžeme považovat opakování a variování motivů, a vedle toho i omezení spektra užitých výrazových prostředků. Jak v případě filmu tak i hudby klade minimalismus na diváka/posluchače určité nároky – apeluje zejména na jeho trpělivost a schopnost vlastního silného prožitku bez nutnosti prvoplánových úderů na jeho emoce.

Příspěvek bude tento svébytný styl zkoumat na základě analýzy výsostně minimalistického snímku Jeane Dielmanová, Obchodní nábřeží 23, 1080 Brusel(1975) od belgické filmařky Chantal Akermanové. Film, který na ploše 190 minut zobrazuje život jedné ženy v domácnosti, vykonávající drobné domácí práce, představuje svého druhu jedinečné drama. A to takové drama, které by v podstatě nešlo odvyprávět bez minimalistického přístupu - tedy užitím pouze několika málo typu záběrů, a jejich opakování, variování a trvání. Podobnými prostředky jako v hudbě se tak dociluje silného prožitku, kterého nelze dosáhnout nijak jinak.

Philip Glass - Music With Changing Parts https://www.youtube.com/watch?v=slaixLikE2o

 

---

Jan Kulka je student Katedry střihové skladby FAMU a absolvent oboru Klasická animovaná tvorba na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Zabývá se experimentálním filmem, živými filmovými performance, hledáním odpovědi na otázku "co je film" a improvizovanou hudbou. Hlavním předmětem zájmu a zároveň výzkumnou metodou je vývoj a výroba speciálních opticko-mechanických promítacích aparátů. Proces, který v praktické formě ověřuje a rozvíjí problematiku média, aparátu a jeho funkcionáře, tělesnosti, interpretace, prezentace, zážitku, jevů a vnímání. Hlavní dosavadní konkrétní zhmotnění tohoto procesu představuje bakalářský projekt Kouzelná skříňka (2011), což je speciální projekční aparát zkoumající subjektivní zrakové vjemy, jehož inspiračním zdrojem byly vědecké pokusy z oblasti fyziologie smyslů, prováděně Janem Evangelistou Purkyně. Ve svých projektech spolupracuje se skaldatelem Ianem Mikyskou.

Pramítačka

Předmětem prezentace je problematika kompozice a interpretace/performance, rozebíraná na případové studii speciálního promítacího aparátu jménem Pramítačka. Pramítačka je opticko-mechanická čtyřpromítačka vyvinutá specificky k práci se zvukovou stopou, se kterou je obraz synchronizován pomocí optických snímačů.

Pramítačka umožňuje hudbu pouštět ve čtyřech stopách, z nichž každá je spojena s jednou optickou soustavou. Zvukové stopy jsou buď na čtyřstopém magnetofonovém pásu, nebo mohou být hrány živě, ze čtyř různých zařízení, či v jakékoliv kombinaci těchto prvků. U každé optické soustavy lze různými způsoby ovládat rozsvěcení a zhasínání světel.

Kompozice, materiál a interpretace se v tu chvíli stávají problematickými pojmy. Už hotový zvuk na pásu se na základě provedení s Pramítačkou zásadně promění, stává se spíše materiálem. Kompozicí se pak stane způsob, jakým je rytmizováno rozsvěcení a zhasínání světel, ovládaných živě i za pomocí různých šablon a patternů. Promítač Pramítačky pak může také interpretovat skladbu, která je komponována spolu se stopou hudební; provádět part pro pramítačku.

Pramítačku je rovněž možno využívat s živými hudebníky, ať už interpretujícími či improvizujícími. V tu chvíli se kompozice světel i hudby může pojmout také živou, interaktivní improvizaci.

---

Jakub Rataj je autorem orchestrálních, komorních a elektroakustických kompozic. Jeho práce přesahuje do světa zvukových instalací a performancí inspirovaných lidským tělem – pohybem, dechem, pulzem a gesty. Jeho skladby zazněly v rámci mnoha koncertů a festivalů v ČR i v zahraničí.

V letech 2013/2014 studoval kompozici a nové technologie u Luise Naona na Conservatoire Supérieur de Musique et de Danse de Paris, kde navštěvoval hodiny u Yana Maresze, Oriola Saladrigueze, Toma Mayse, Yana Geslina, Frédérica Durieux a Claude Ledoux. Jakub se zúčastnil skladatelských kurzů v rámci ISA Akademy, kde studoval s Isabel Mundry a řadou dalších vynikajících hudebníků.

Na pražské HAMU studoval pod vedením Doc. Hanuše Bartoně (2010-15) a v současné době zkoumá vztah mezi projevy lidského těla a hudební kompozicí v rámci doktorandského studia pod vedením Luboše Mrkvičky.

Od roku 2015 působí v Českém rozhlase jako hudební režisér a zvukový designér. Ve stejném roce založil Ensemble Terrible - ansámbl mladých hudebníků působících na pražské HAMU.                                                   http://www.jakubrataj.com

 

Změna role: herec/tanečník ↔ hudební interpret

S elektronickými interaktivními systémy se v oblasti propojování hudby a tance experimentuje více než 50 let. Během této doby došlo k radikálnímu technologickému vývoji, díky němuž jsou dnes senzorické technologie stále častěji vyhledávaným nástrojem napříč uměleckými sférami. Mnohá výzkumná centra výrazně přispěla k zjednodušení interaktivních systémů, které se vzhledem k cenové dostupnosti a relativně snadnému ovládání dostávají do rukou samotných umělců a hrají významnou roli v současném multimediálním umění.

Řada takových projektů inspirovala mnohá technologická východiska, vedoucí k objevování nových výrazových prostředků a podněcující dialog napříč uměleckými žánry. Podobně jako může hudební nástroj svým charakteristickým zvukem, jeho tvořením, objevováním nových technik hry apod. stát u zrodu hlavní myšlenky uměleckého díla a být tedy součástí či přímým zdrojem inspirace, mohou i pohybové technologie být podnětem k hledání nových hudebně pohybových souvislostí a stát tak v roli inspiračního zdroje.

(Nejen) díky využití nových technologií často dochází k proměně rolí tanečníků/herců v hudební interprety a opačně – od hudebních interpretů jsou mnohdy vyžadovány projevy herecké či taneční. Taková změna rolí sebou přináší mnoho otázek týkajících se posílení/oslabení jednotlivých rovin (hudební, herecké, taneční apod.), z hlediska percepce - změny vnímání časových proporcí díla, hustoty informací apod.

Na základě ukázek několika rozdílných přístupů autorů, interpretů a posluchačů/diváků bych rád otevřel diskuzi k výše uvedenému tématu.

---

Sylva Stejskalová (pseudonym Sylva Smejkalová)

Klavíristka, skladatelka, hudební režisérka. Absolventka AMU v Praze (magisterské studium v oborech skladba ve třídě prof. M. Kopelenta a hudební režie pod vedením prof. J. Smolky a prof. J. Rybáře) a  Universität für Musik und darstellende Kunst Wien (6leté magisterské studium elektroakustické kompozice ve třídě prof. Dietra Kaufmanna) , nyní v doktorandském studiu na HAMU - obor Teorie interpretace. Od roku 2012 vyučuje na téže fakultě jako interní pedagog v oboru hudební režie. V tomto oboru spolupracovala např. s Českým rozhlasem a Českou filharmonií, nyní dlouhodobě s Českým národním symfonickým orchestrem (ČNSO).

Jako skladatelka a interpretka je členkou uměleckých sdružení „Ateliér 90“ a „Umělecká beseda“. Jako klavírní interpretka současné hudby a hudby 20.století účinkovala na koncertech Katedry skladby HAMU, „Studia N“ Ivany Loudové, na koncertech sdružení „Ateliér 90“, „early reflections“ (A. Schönberg – Pierrot lunaire), pravidelně spolupracuje s komorním souborem Prague Modern (např. P.Boulez – Douze notations, Michael Jarrell – Cassandre, klávesové nástroje).

e-mail: s.stejskalova@centrum.cz

 

Soudobá hudba z hlediska nahrávání (pohyb a prostor)

 

Výsledek je závislý na spolupráci nahrávacího týmu s autory projektu. Před nahráváním by se měli všichni zúčastnění dohodnout, jakým způsobem záznam koncipovat. Jako dokument, jako experiment, jako promyšlený koncept založený na dosavadních znalostech. Tvůrčí vklad hudební i zvukové režie je nutný a vítaný. Umístění nástrojů na pódiu i jejich pohyb jednoznačně ovlivňuje výsledný zvukový obraz na nahrávce. Často dojde k pouhé dokumentaci dění na pódiu bez možnosti jakkoliv zasáhnout z důvodů nepřipravenosti, neznalosti situace. Dodnes je nejrozšířen ější stereo systém záznamu i poslechu. Experimentování s prostorovým ztvárněním je tím do jisté míry omezeno. Pokud by hráč se svým nástrojem přicházel přes publikum na pódium, bylo by vhodné zvuk tohoto nástroje snímat kontaktně a dotvořit jeho prostorový pohyb dodatečně.  S obdobnými nápady přicházeli skladatelé již v historii – hra za scénou v Mahlerových symfoniích, umístění dvou částí orchestru na protilehlých stranách koncertní síně apod. Chybí-li vizuální složka, snažíme se co nejvíce vymodelovat situaci ve zvukovém obraze.

Vlastní kompozice s prostorovou akcí: En – Isiuc pro 9 hráčů na bicí nástroje (1995), Adelante atras (2005, osmikanálová kompozice, zvuková instalace MumoQ Vídeň), Mikrokosmos pro violoncello a cembalo (2010),  Hidden sight hidden word pro komorní soubor, elektronickou zvukovou stopu a zvukový objekt (2012, spolupráce s Q.Senem, doplněno taneční improvizací). Spolupráce na projektech P. Z. Nováka: Projekt pro dva recitátory, sóla, tanečníky a orchestr (Plzeňská filharmonie 2015).

 

 

Prezentace v bloku C

Miroslav Tóth

Skladateľ a saxofonista narodený v Bratislave. Špecializuje sa na súčasnú, improvizovanú, filmovú alebo elektroakustickú kompozíciu. V súčasnosti je doktorandom na HAMU v Prahe u Michala Rataja. Magisterské štúdium v skladbe ukončil na VŠMU v Bratislave u Vladimíra Godára. Do tretieho roka štúdia študoval u Jevgenija Iršaia. Kompozičné začiatky absolvoval u Ilju Zeljenku. Rovnako je absolvent hudobnej vedy na Univerzite Komenského v Bratislave.

Kompozícia v reálnom čase

V príspevku budem skúmať vzťah medzi triádou: kompozícia, improvizácia a interpretácia, keď vytvára jeden celok. S touto konšteláciou sa stretávame, keď autor (skladateľ) je zároveň interpretom diela, ktoré improvizáciou pretvára do novej podoby.

Krátke pojednanie bude o hudbe, ktorá vzniká pri koncertnom prevedení alebo ako štúdiová nahrávka a nemusí byť „záverečnou“ a „jedinou“ verziou skladby.

V príspevku skúsim zachytiť moment v akej podobe existuje spomínaný performatívny akt v súčasnom prostredí strednej Európy.

Dôležitým momentom pre diškurz bude spomenutie 60. rokov 20. storočia - s príchodom pojmu „free“ (ako „free jazz“ alebo „free improvised music“ alebo inými non-idiomatickými prístupmi v hudbe) a súčasný stav koncertnej realizácie.

----

Pavel Zlámal klarinety, saxofony, absolvent oboru klarinet na JAMU v Brně interpret, improvizátor, autor vlastní hudby, činný v oblasti klasické i soudobé vážné hudby. Jako sólista i člen ansámblů účinkoval na festivalech: Alternativa, Expozice Nové Hudby, Hear Me!, Ostravské dny, Vs. Interpretation, Music Olomouc aj. Prošel angažmá v orchestru Městského divadla či Národního divadla v Brně, spolupracuje mj. s Brno Contemporary Orchestra, Pražským improvizačním orchestrem i Filharmonií Brno. Je etablovaný na experimentální i jazzové scéně. Vede několik autorských projektů (Next Phase, Brno Improvising Unit, Divergent Connections Orchestra, Pavel Zlámal Quartet, Heterofón) je členem dalších brněnských formací (B-Side Band, Organic Concept, The Fireballs). Svou improvizační orientaci rozpracoval též v doktorském studiu na JAMU, kde nyní působí jako pedagog.

www.pavelzlamal.com

Improvizace: Hudba v životě. Život v hudbě.

ve svém příspěvku se autor pokusí nadnést a pojednat o některých základních principech improvizace, konfrontovat vlastní pojetí s obecným / běžným chápáním významu tohoto pojmu. A to jak v oblasti hudební, tak v širším kontextu existence ve společnosti. Improvizace jako přístup k životu, způsob existence, chápání věcí. Improvizace jako princip tvoření, i konkrétně hudebního vyjádření. Autor vychází ze svých zkušeností a poznatků, k nimž došel praktickou činností v oblasti improvizace: idiomatické i neidiomatické (volné improvizace popř. volné hudby).

  • nepředvídatelnost
  • přirozenost / zvyk / vzorec / svoboda / opakování / memorování / rozhodování / automatismus
  • čas / horizont opodstatnění
  • umění poslouchat / umění rozumět / jistota v nejistotě
  • improvizátor
  • norma / uvědomění

„The only criterion is: is this stuff alive or is it dead“ (Steve Lacy)

----

Jiří Suchánek - hybridní umělec, hudebník, multimediální experimentátor a vývojář. Dlouhodobě se věnuje tvorbě trvalých audiovizuálních instalací, které často umisťuje do netradičních přírodních prostor a zkoumá tak mimo jiné trvanlivost elektronických médií v těžších klimatických podmínkách a souběžně i nové formy komunikace díla. Hledá způsoby synchronizace zvuku a světla, které se stává jeho signifikantním vizuálním prvkem. Pro své instalace komponuje hudbu a vyvíjí vlastní softwarové. Zabývá se také tvorbou netradičních dotykových i bezdotykových hudebních nástrojů a experimentováním se senzory a programováním v hudební tvorbě. Realizoval řadu trvalých multimediálních instalací ve veřejném prostoru, vystavoval a koncertoval na řadě prestižních mezinárodních festivalů jako např. CTM, UNSOUND, ICAD, NEXT, NCCA, ENH atd. Byl na stážích v mezinárodních centrech STEIM a TIMET. Vystudoval ateliér video na Favu ( Keiko Sei, prof. Peter Ronai), kde se během studií zabýval vztahem obrazu a zvuku. Od roku 2008 je asistentem Kabinetu audiovizuálních technologií na brněnské Favu a v současnosti studuje doktorský stupeň oboru Multimediální kompozice na JAMU. Dizertační práce je zaměřena na sonifikaci využitou v hudební kompozici a sound-artu.

Jeho snem je vytvořit na horách elektronickou instalaci, která bude samostatně fungovat alespoň 500let a celá zaroste mechem a lišejníkem.

Instalace v netradičních prostorech

Při realizacích instalací mimo zavedené galerijní a obecně kulturní instituce dochází vždy v určitou chvíli k jistým formám nedorozumění, míjení a kulturního střetu. Je to moment konfrontace očekávání umění vs. atrakce, soudobé hudby vs. "normální" hudby apod. Tento moment se děje jak mezi objednatelem a mnou, tak někdy i mezi dílem a nepoučeným(?) divákem -­‐ často turistou. Někdy je ta propast mírná, jindy skoro nepřekonatelná. V každém případě vzniká velmi zajímavý prostor pro obohacující komunikaci a sebeuvědomění a obhájení si svých základních pozic, které by nenastalo v případě plynulého a vždy vstřícného institucionálního provozu umění (ať už hudebního, či výtvarného). Nejen z tohoto důvodu mě baví vykračovat se svou tvorbou mimo relativně pohodlné umělecké struktury. O problémech spojených s prezentováním vlastní tvorby v netradičních prostorách bude můj příspěvek pojednávat především.

---

Barry Yuk Bun, Wan (Hong Kong)

V letech 2010-15 studoval na JAMU v Brně obory Skladba, Multimediální skladba a Kytara. V roce 2014 obdržel titul LLCM (ekvivalent Bc.) ve skladbě na London College of Music. V současné době dokončuje magisterské studium na Katedře skladby HAMU (specializace Elektroakustická hudba) pod vedením doc. Michala Rataje, Ph.D. Jeho hudba zazněla v USA, Mexiku, Švédsku, Itálii, České republice, Španělsku, Rakousku, Německu, Slovensku, Japonsku a Hong Kongu. Elektronické kompozice Nei Lau (Moribund, 彌留) a kompozice pro bicí nástroje Unrestrained byly několikrát součástí programu FORO 2012 a 2013 v Mexico City. V roce 2014 se premiérovala skladba Cycle Of Life v Mexico City na MUSLAB 2014. Ve stejném roce byla Barryho elektroakustická skladba The Red uvedena na FEASt Festival v Miami a dostala se do finále Mezinárodní soutěže elektroakustické hudby v Lille 2015. O rok později byl osloven, aby složil dvě skladby pro festival soudobé hudby ve švédském Örebro.

Hledání způsobů propojení hry na akustické nástroje s EA stopou

Účelem tohoto výzkumu je vytvořit jednotný hudebního prostor, v němž působí obě složky na posluchače zvukově příjemně. Metody, které jsem ke sloučení obou elementů použil, zahrnují: umístění reproduktorů mezi hudebníky a jejich nástroje (tato metoda se podobá postupu Davidovského v jeho Synchronisms 6); ovládání kvality elektroakustické složky pomocí ekvalizéru a umělého dozvuku v prostoru konání koncertu; vhodné načasování nástupu jak akustických nástrojů, tak EA stopy; a jejich dynamického vyvažování. Snažím se dosáhnout plynulé a přirozené spolupráce akustických nástrojů s EA a toho, aby oba typy zvuku vytvářely jeden hudební a estetický prostorový celek. Během let jsem pomalu dospěl k jistému souhrnu nejvhodnějších postupů, s nímž vás chci seznámit.

----

Radim Hanousek – saxofonista, ukončil bakalářské studium v oboru Jazzová interpretace na JAMU v Brně pod vedením Rostislava Fraše v roce 2013. Navazující magisterské studium tamtéž v oboru Jazzová interpretace s profilací kompozičně-aranžérskou dokončil pod vedením doc. MgA. Jaroslava Šťastného, PhD. v roce 2016. Již od 90. let se pohybuje na brněnské jazzové scéně. V posledních deseti letech se soustředí na různé podoby improvizace, intermedialitu, projekty na pomezí jazzu a soudobé hudby. K jeho projektům patří norsko-české jazzové kvarteto NOCZ, které příležitostně spolupracuje s Ivou Bittovou, dále Didrik Ingvaldsen Orchestra s norskou vokalistkou Elisabeth Nygård, hudebně-taneční improvizační projekt Mokré ruce, improvizační duo Opršál - Hanousek a především vlastní autorský projekt Dust in the Groove, který kombinuje jazz a soudobou hudbu. Připravuje hudbu pro audioknihy Albatros a divadlo Feste a organizuje v Brně akci experimentální hudby - Festival ošklivé hudby.

www.radimhanousek.cz www.dustinthegroove.cz www.nocz.eu

Hudební materiál na pomezí jazzu a soudobé hudby, kompozice a improvizace

Na dvou vlastních hudebních ukázkách (notový záznam a nahrávka) chci prezentovat svou kompoziční snahu zachovat velký prostor pro improvizační svobodu ve spojení s vypsanou hudbou. Celek zní jako improvizace, ale v určitých momentech je překvapivě zcela „spolu“.

První ukázka Spolu je určena pro jazzový ansámbl s jazzovým přístupem k frázování, improvizaci i rytmickému doprovodu. Je zachováno přirozené vnímání formy pro jazzové hudebníky (osmitaktí). Hudební ukázka je z alba NOCZ & Iva Bittová. Jazzové kvarteto se zde spojí s nejazzovým improvizačním vokálem.

Druhá ukázka Spolu 2 je zápis pro libovolně velký ansámbl, realizace zatím proběhla pouze v duu marimba – preparovaný barytonový saxofon. Forma je třináctitaktová. Na rozdíl od předchozí jazzové verze se jedná o první pokus, kompozičně nehotový tvar. S tímto materiálem hodlám dále pracovat.

Akce dokumentů